Ozelenění se využívá v našich vinicích již téměř 30 let. Tradiční systém ozelenění byl založený na spontánním trvalém ozelenění meziřadí vinic. Častým mulčováním se podařilo vytlačit z vegetace plevele a ozelenění se stalo vlastně zatravněním. Ve vinicích proto převažovala monokultura druhů trav z čeledi lipnicovité (obrázek 1). Hustý a mělký kořenový systém trav představoval velkou konkurenci pro révu vinnou ve vztahu k vodě a také dusíku.

Ozelenění má sloužit také k obohacování půdy o humus a dusík. V případě zatravnění však byla humusem bohatá pouze horní vrstva půdy. Důvod je možné najít především v obtížnější mineralizaci travních druhů a také v určité spotřebě dusíku prostřednictvím trav. Ve vinicích se proto projevovaly výrazné problé- my se stresem způsobeným suchem, nízkým obsahem asimilovatelného dusíku a také růstem révy vinné.

Cílem ozelenění vinic je proto zlepšovat výživu révy vinné dusíkem a také obsah humusu. Současně s rozkladem organických zbytků a procesem mineralizace, probíhá v půdě také humif kace. Proces humifikace je velmi důležitý pro dlouhodobou úrodnost půdy. Zbytky rostlin a živočichů v půdě a aplikovaná organická hnojiva mohou představovat zdroj humusu v půdě. Humus je soubor organických látek v půdě, které pochází z odumřelých zbytků rostlin, živočichů a mikroorganismů. Největší podíl dusíku v půdě potom představuje organicky vázaný dusík. Prostřednictvím mineralizace jsou organické sloučeniny přeměňované na anorganické sloučeniny, které mohou být přijímané kořenovým systémem rostlin.

Průběh a rychlost mineralizace ovlivňuje poměr C/N v rostlinné hmotě. Travní druhy z čeledi lipnicovité (Poaceae) mají poměr C/N vyšší než 20:1. Takový poměr představuje méně příznivé podmínky pro mineralizaci rostlinné hmoty. Jestliže je rostlinná hmota travních druhů ponechaná na povrchu půdy ve vinici, probíhá mineralizace velmi pomalu. Při ponechání rostlinné hmoty na povrchu půdy podléhá také rostlinná hmota volatilizaci dusíku. Dochází proto ke ztrátám dusíku v amonné formě do ovzduší. Jestliže jsou rostlinné zbytky zapravené do půdy, spotřebovává se pro mineralizaci také dusík, který je aktuálně dostupný v půdě. Pro mineralizaci se proto využívá dusík, který by mohl být jinak přístupný pro révu vinnou, a ta ho mohla využívat. Dusík je nezbytný pro úpravu poměru C/N. Monokultura travních druhů v meziřadí vinice proto představuje velmi výraznou konkurenci pro révu vinnou.

Zásadní zlom do pojetí ozelenění vinic přinesly druhově bohaté ozeleňovací směsi a především rostlinné druhy z čeledí bobovité a brukvovité (obrázek 2 a 3).

Rostliny z čeledi bobovité (Fabaceae) mají poměr C/N nižší než 20:1: Tento poměr je pozitivní pro průběh mineralizace rostlinné hmoty. Mineralizace rostlinné hmoty bobovitých rostlin proto probíhá snadněji a skutečně dochází k obohacování půdy o dusík a zlepšení výživy révy vinné.

Z pohledu mineralizace proto není vhodné využívat monokulturu určitých druhů v ozelenění, ale kombinovat více druhů z různých čeledí. Velmi přínosné je využívat druhy z čeledi bobovité, čímž dochází k podpoře mineralizace.

Rozklad organické hmoty představuje dobrý zdroj živin, zejména dusíku pro rostliny. Organická hmota také často působí jako chelatační slož- ku, která pomáhá mobilizovat mikroprvky, které mohou být jinak obtížně přijatelné rostlinami. Kombinace ozelenění a hnojení komposty představují dobrý zdroj chelátových mikroživin (BRADY a WEIL, 2002).

Cestou jak výrazně zlepšovat půdní vlastnosti a výživu révy je krátkodobé ozelenění a především ozelenění přes zimu. Jelikož se blíží vhodný termín pro výsev ozelenění přes zimu, je vhodné uvést některé poznatky ke složení směsí a ošetřování.

U ozelenění přes zimu převyšují výhody velmi výrazně možné nevýhody. Zelená hmota je především významným zdrojem dusíku a také ostatních živin. Tyto živiny také využívá v době, kdy je již většinou réva vinná nepřijímá, a proto také nepředstavuje konkurenci. Příjem živin kořenovým systémem révy vinné postupně ustává kolem zaměkání bobulí. Ozelenění přes zimu se však většinou vysévá v polovině srpna, to znamená v době, když již révě vinné nekonkuruje. Živiny, které jsou proto ve viniční půdě k dispozici, využívají rostliny v ozelenění. Tyto živiny jsou ukládané v zelené hmotě těchto rostlin a dá se proto říci, že představují zásobárnu živin.

Důkazem je graf na obrázku 4 podle Karla Bauera, kde je naznačené, že ozelenění přes zimu představuje takový zdroj dusíku, který může pokrývat potřebu révy vinné během vegetace. Ozelenění přes zimu proto může být považované za přirozený a ekologický zdroj dusíku. Není zde také zároveň nezbytné, aby byly ve směsi přítomné rostliny z čeledi bobovité, které mají schopnost poutat vzdušný dusík.

Do směsí pro ozelenění se využívají přezimující i nepřezimující druhy rostlin. U nepřezimujících druhů je vhodné, aby se jednalo o rostliny bujně rostoucí, aby do zimy vytvořily dostatek zelené hmoty.

Do směsí by se rovněž měla využívat kombinace druhů z různých čeledí. Pro ozelenění přes zimu je vhodná ozimá obilovina (čeleď Poaceae). Z dalších jsou vhodné druhy z čeledi brukvovité a zejména ředkev olejná (obrázek 5). Ředkev olejná vytváří mohutný kořenový systém a dobře prokořeňuje půdu. Na jaře potom poskytuje dostatek zelené hmoty pro mineralizaci, která je bohatou zásobárnou živin.

Do směsí pro ozelenění přes zimu je vhodná také hořčice, která se méně doporučuje do směsí pro trvalé ozelenění. V ozimých směsích se využívá právě té vlastnosti, která není příznivá pro směsi pro trvalé ozelenění, a to je rychlý růst a tvorba vysoké zelené hmoty.

Z čeledi bobovité jsou potom ve směsích vhodné ozimé vikve (obrázek 6). Vikev se opět vyznačuje bohatým nárůstem zelené hmoty, což je pro ozelenění přes zimu velmi pozitivní.

Z obilovin se využívá především žito. Ozimé obiloviny jsou vhodné především z toho důvodu, že dobře vzchází a vytváří rychlý pokryv půdy. Omezují tím proto zásadním způsobem erozi.

Ve směsích se proto využívají především: žito seté, vikev ozimá, jetel nachový, ředkev olejná, hořčice bílé nebo svazenka vratičolistá.

K ozelenění přes zimu jsou také vhodné o bohatší směsi, které jsme zkoušeli v rámci výzkumného projektu TAČR.

Složení směsi je: úročník bolhoj, tolice dětelová, jetel nachový, jetel zvrácený, vikev panonská, jílek mnohokvětý, žito trsnaté, jitrocel kopinatý mrkev obecná, ředkev setá olejná. Směs je chráněná užitným vzorem (obrázek 7).

V jarním období se směs zapravuje do půdy v závislosti na růstu a vláhových poměrech. Při suchém jaru se zapraví do půdy dříve, při vlhčím jaru může být ve vinici déle, pomulčovat a ponechat ještě znovu růst. Důležité je, aby v jarním období nepředstavovala konkurenci révě vinné.

V jarním období se směs zapravuje do půdy v závislosti na růstu a vláhových poměrech. Při suchém jaru se zapraví do půdy dříve, při vlhčím jaru může být ve vinici déle, pomulčovat a ponechat ještě znovu růst. Důležité je, aby v jarním období nepředstavovala konkurenci révě vinné.

Zapravení do půdy je vhodné ve dvou krocích. Ozelenění je vhodné nejdříve pomulčovat, aby došlo k rozdělení rostlin na menší části. Následně je potom vhodné, asi po 7-10 dnech mělké zapravení do půdy.

Výzkum probíhal v rámci a s podporou projektu TAČR: TA04020464 – Různé způsoby ozeleňování a ošetřování vinohradů a jejich vliv na omezení eroze a kvalitu produkce.

prof. ing. Pavel Pavloušek, Ph.D., Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita, Brno

Foto autor

Tags: