Do komplexu chorob kmínku (Grapevine Trunk Disease – GTD) patří několik chorob, přičemž nejvýznamnější je zatím chřadnutí a odumírání révy, označované jako ESCA. ESCA je patrně nejvýznamnější chorobou kmínku ve vinicích v České republice. Na vzniku ESCA se podílejí endofytické houby Phaeomoniella chlamydospora (Pch), Phaeoacremonium aleophilum (Pal) a také Fomitiporia mediterranea (Fmed). Všechny houby způsobující ESCA jsou schopné v rostlině přežívat i více let a opětovně způsobovat infekci. Napadené révové keře postupně chřadnou a nakonec odumírají. Chřadnutí může probíhat i několik let, během nichž výrazně klesá výnos a kvalita hroznů.

Komplex chorob kmínku je největším problémem současného světového vinohradnictví a ESCA představuje největší nebezpečí ve vinicích v Evropě. K infekci révových keřů
dochází nejčastěji přes řezné rány do starého dřeva. V poslední době se také začíná mluvit o přenosu původců choroby ESCA prostřednictvím nářadí využívaného při zimním řezu a při produkci révových sazenic.

Základem ochrany proti chorobě ESCA je prevence. Stresové situace mohou zvyšovat citlivost keřů k chorobě a urychlovat projev infekce. Riziko představuje stres vytvořený  dlouhotrvajícím suchem a  vysokými teplotami. Základním prostředkem je proto udržovat vinici v  dobré kondici a  prostřednictvím agrotechniky se snažit těmto situacím předcházet. Choroby kmínku se u révy vinné rozšiřují směrem od řezných ran.

 ESCA se ve vinici vyskytuje ve dvou formách:
akutní a  chronické. Akutní forma způsobuje velmi rychlé odumírání keřů. Dochází náhle k usychání listové plochy keře a  vadnutí hroznů. Následně usychají také letorosty, takže ná-
sledně není na  keři jednoleté dřevo, které by mohlo sloužit jako plodné dřevo pro následující vegetaci. K projevu akutní formy ve vinicích dochází hlavně v letním období, červenci a srpnu (obrázek 1).

Chronická forma se projevuje příznaky typickými pro chorobu ESCA na  listech a  hroznech. Na keři mohou být touto formou napadené pouze jednotlivé letorosty. S  chronickou formou mohou keře přežívat také několik let. Proměnlivý může být také projev příznaků na listech a hroznech, kdy se jeden rok projeví a v následujícím roce se projevit nemusí. U keřů s chronickou formou může docházet k postupnému poklesu výnosu (obrázek 2).

Komplex chorob kmínku poškozuje vodivá pletiva révových keřů a tím zhoršuje zásobování keřů vodou, živinami  ovlivňuje také transport asimilátů.

U  révových keřů s  akutní formou jsou silně poškozená vodivá pletiva, keře uhynou a  jedinou možností je odstranit keře z  vinice. Poškození keře akutní formou ESCA ukazuje obrázek 3. Na obrázku je vidět větší počet větších řezných ran, které pravděpodobně umožnily vstup houbovým patogenům. Na obrázku je rovněž vidět, že keř je prakticky suchý, protože na keři již není žádné jednoleté dřevo, které by mohlo sloužit
jako plodné dřevo.

Při postupném řezu kmínkem tohoto keře je možné pozorovat poškození dřeva. Kmínek keře byl vysoký přibližně 70 cm a postupně byl rozřezávaný směrem k patě kmínku.

Následující obrázky zcela zřetelně ukazují postup poškození dřeva. V blízkosti řezných ran je poškození největší a směrem k patě kmínku se postupně snižuje.

Obrázek 4 – řez ve výšce kmínku; obrázek 5 – řez 15 cm pod vrcholem kmínku; obrázek 6 – řez 30 cm pod vrcholem kmínku; obrázek 7 – řez v blízkosti paty kmínku; obrázek 8 – řez na patě kmínku.

Obrázky názorně ukazují, že napadení zasahuji až na patu kmínku, těsně nad místo roubování. I když se poškození dřeva postupně snižuje, je jasné, že kolonizace houbovými patogeny
proběhla po celé délce kmínku. U takových keřů již není možná žádná náprava. Keře je třeba z vinice odstranit.

U keřů s chronickou formou ESCA nebývá poškození vodivých pletiv tak rozsáhlé. U keřů je proto možné uvažovat o obnově kmínku v závislosti na stupni poškození. U keře byly patrné postupné projevy choroby ESCA, během několika let. I v době řezu kmínkem bylo na keři jednoleté dřevo vhodné pro
tažeň. Keř proto nebyl suchý, ale živý.

Obrázky 9-13 ukazují keř s chronickou formou ESCA a poškození dřeva na řezech kmínkem. Obrázek 9 ukazuje velmi výrazné poškození dřeva a trouchnivění dřeva při řezu těsně
pod vrcholem kmínku. Na dalších řezech (obrázky 10-12) je již poškození dřeva nižší. Obrázek 13 ukazuje zdravé dřevo asi 20 cm nad patou kmínku.

U keřů s chronickou formou nebývá poškození vodivých pletiv, tak rozsáhlé. U keřů je proto možné vyzkoušet obnovení kmínku, které může být různě úspěšné, právě na rozsahu poškození.

Při obnovení kmínků se postupně sesazuje kmínek, až se dojde ke zdravému, nepoškozenému dřevu. Optimální je, aby bylo možné kmínek sesadit asi 10-15 cm nad místo roubování. Kmínek
se pak obnoví z letorostu ušlechtilé odrůdy na patě kmínku. Čím více starého dřeva se z vinice odstraní, tím lépe. Odstraní se tím zdroj houbových patogenů. Jestliže není zdravé dřevo asi 10-15 cm nad místem roubování, lze předpokládat, že je už napadený celý keř.

Čím dříve po objevení příznaků chronické formy nastane obnova kmínku, tím existuje větší pravděpodobnost, že bude obnova úspěšná.

BECKER (2012) uvádí následující úspěšnost obnovy kmínku u jednotlivých odrůd.

Odstraněné keře je třeba ihned vynášet z vinice a co nejrychleji je spálit. Jestliže zůstane dřevo ležet delší dobu na okraji vinohradu, může také postupně docházet k uvolňování spor houbových patogenů.

Častou otázkou mezi pěstiteli je také možnost odrůdové a podnožové citlivosti ve vztahu k napadení ESCA. Informace o citlivosti podnoží
a odrůd k ESCA nejsou prozatím jednoznačné. Hodnocení probíhá většinou na základě příznaků na révovém keři. Projev ESCA na révových keřích je ovlivněný odrůdou, podnoží, půdními faktory, srážkami, teplotou, expozicí vinice ke slunečnímu záření a způsobem řezu.

MUROCO a ROMANAZZI (2014) hodnotili vliv podnože. Větší počet keřů s příznaky byl zjištěný u podnože Kober 5 BB, což může souviset s intenzitou růstu podnože a potřebou zimního řezu.

Vyšší příznaky napadení byly zjištěné také u podnože SO4, která je citlivější na sucho, než u podnože 1103 Paulsen, která patří mezi podnože
odolné k suchu.

BECKER (2016) uvádí hodnocení výpadku keřů ve vinici, bez zohlednění ESCA. Přesto však může i toto hodnocení naznačovat určitý trend. U výsadby Sylvánského zeleného z roku 1962, byl v roce 1985 hodnocený výpadek keřů s následujícími výsledky: SO 4 – 8,3 %, Teleki 5C – 13,8 %,Kober 125AA – 25,7 % a Kober 5 BB – 33,8 %.

V aktuálním pokuse však BECKER (2016) uvádí, že žádná z podnoží používaných v Německu nezvyšuje ani nesnižuje výskyt ESCA.

MARCHI (2001) zjistil, že u podnoží odolných k suchu (1103 P, 140 Ru) byl nižší výskyt ESCA než u SO4, ve stejných pěstitelských podmínkách. Potvrdil také větší výskyt ESCA na podnoži Kober 5 BB (21 %).

Z výsledků podnoží je možné konstatovat, že vliv na ESCA má především odolnost k suchu a intenzita růstu. U podnoží citlivých na sucho dochází ve stresových podmínkách k oslabení keřů a tím pádem se mohou vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj houbových patogenů, které způsobují ESCA. Jelikož mnoho nových výsadeb je na podnoži SO4 je velmi důležité věnovat velkou pozornost minimalizaci stresů v těchto vinicích. Vyšší výskyt ESCA byl pozorovaný také u bujně rostoucích podnoží. Zejména v kombinaci bujná podnož + bujná odrůda je možné očekávat mohutnější dřevo. Řezné rány jsou pak často větší a mohou tak vytvářet příznivé podmínky pro uchycení houbových patogenů na řezné ráně. Svůj vliv může mít na odolnost také struktura dřeva, respektive průměr cév a obsah ligninu.

MUROCO a ROMANAZZI (2014) zjistili ve vinicích v Itálii, že nejvíce keřů s příznaky u bílých odrůd bylo zjištěno u odrůd Sauvignon blanc a Ryzlink rýnský. Naproti tomu žádné příznaky nebyly zjištěné u Rulandského bílého. Příznaky u 20-25 % keřů byly zjištěné u Tramínu. Z modrých odrůd byl nejvyšší počet keřů s příznaky zjištěný u Cabernet Sauvignonu. Naopak příznaky nižší než 5 % byly zjištěné u odrůdy Merlot a bez příznaků byla Frankovka.

BORGO a kol. (2016) opět v Itálii zjistily následující procentický podíl keřů s příznaky ESCA: Ryzlink rýnský (45,48 %), Cabernet Sauvignon (31,94 %), Müller Thurgau (31,30 %), Tramín (25,85 %), Carmenere (20 %), Rulandské šedé (3,90-6,13 %), Rulandské bílé (3,70 %), Ryzlink vlašský (1,29 %), Chardonnay (0,32-6,00 %), Rulandské modré (0-1,29 %) a Merlot (0,50 %).

MARCHI (2001) hodnotil podíl keřů s příznaky ESCA na podnoži Ruggeri 140 v podmínkách Itálie: Semillon (63,8 %), Ryzlink rýnský (43,4 %), Ryzlink vlašský (41,9 %), Rulandské bílé (39,3%), Rulandské šedé (26,6 %), Sauvignon blanc (24,2 %) a Chardonnay (12,1 %).

ANDREINI a kol. (2014) uvádí, že Cabernet Sauvignon je citlivá odrůda díky vysokému podílu symptomatických keřů, pozorovaných v různých klimatických podmínkách. Chardonnay je naproti tomu méně citlivé k ESCA.

Mezi odrůd s nejčastějšími příznaky ESCA se objevují Sauvignon blanc, Cabernet Sauvignon a Ryzlink rýnský. Patrně i zde bude odolnost odvozená především od růstu a velikosti řezných ran.

Vysoký výskyt ESCA je možné u Sauvignonu blanc pozorovat také v České republice. Přitom se jedná většinou o velmi mohutné keře se silným jednoletým dřevem, u kterých se velmi obtížně ohýbají tažně. Velké jsou pak také řezné rány do starého dřeva.

Při pozorování v moravských vinicích je možné pozorovat vyšší výskyt ESCA u bílých než modrých odrůd, což potvrzují také zahraniční výsledky. U bílých odrůd je potom nejvyšší výskyt příznaků u Sauvignonu blanc, Ryzlinku rýnského, Rulandského bílé a Chardonnay.

Odrůdami bude proto jedinou součástí komplexních vlivů na projev ESCA. Z pohledu odrůd je proto zásadní vztah k suchu a kombinace podnož x odrůda.

Odstraněné keře je třeba ihned vynášet z vinice a co nejrychleji je spálit. Jestliže zůstane dřevo ležet delší dobu na okraji vinohradu, může také postupně docházet k uvolňování spor houbových patogenů.

Prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D., Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Foto autor

Tags: