Průzkum půdy před výsadbou vinice

Nejdříve si je třeba uvědomit, jak vypadákořenový systém révy vinné a  jaké jsou optimální podmínky pro jeho rozvoj. Obrázek 1 ukazuje kořenový systém révového keře ve stáří 13 let. Z obrázku je patrné, že optimální podmínky pro rozvoj kořenového systému je třeba vytvořit v hloubce 30 – 60 cm. Hlavní hmota kořenů se tvoří právě v této části půdního profilu. Kvalitní struktura půdy v této části půdního profilu je zcela zásadní. Pokud to struktura půdy umožní, je vhodné zlepšit půdní vlastnosti i hlouběji, aby mohly hlavní kořeny pronikat do  spodních vrstev půdy za zdrojem spodní vody.

Právě za  účelem vytvoření optimálních podmínek pro vývoj kořenového systému je třeba provést průzkum půdy. Optimální je na  několika místech vinice vykopat bagrem půdní sondy (obrázek 2). Půdní sonda umožní zjištění struktury půdy a stavu zhutnění půdy.

Za  tímto účelem bych chtěl ukázat tři různé půdní profily, které naznačují variabilitu půdních podmínek a  naznačují také, jak půdu připravit před výsadbou.

Stanoviště A  představuje vinici na  terasách. Stejný půdní profil bylo možné zjistit na celé terase. Jednalo se o velmi homogenní půdní podmínky. Obrázky 3 a  4 ukazují vykopanou půdní sondu. Již při výkopu půdní sondy bylo možné pozorovat velmi dobrou strukturu půdy. V půdním prof lu nebyly zhutnělé vrstvy a  struktura půdy byla ve  velmi dobrém stavu. V  takových podmínkách nemusí být bezpodmínečně nutná rigolace, ale může dostačovat velmi hluboká orba nebo hloubkové kypření.

Stanoviště B je vinice na mírném svahu. Obrázek 5 ukazuje půdní profil ve spodní části svahu. Struktura půdy je velmi dobrá s minimálním podílem zhutnělých vrstev půdy. V půdní profilu je také možné pozorovat kamenitou drenážní vrstvu. Kameny se vyskytují také na  povrchu půdy. Obrázek 6 ukazuje půdu ve  stejné vinici, avšak v horní části svahu. V půdě je možné pozorovat výrazně vyšší podíl jílovitých částic a také utužené jílovité vrstvy. Pozitivní je přítomnost kamenů v půdním profilu, která zabraňuje vzniku nepropustné vrstvy v půdě. V takových půdním podmínkách by byla nejvhodnějším způsobem přípravy půdy velmi hluboká orba nebo rigolace.

Stanoviště C představovalo půdu na  terasách. Z pohledu struktury půdy se jedná o nejobtížnější stanoviště. Obrázky 7 a  8 ukazují půdní profil. Na půdním profilu je vidět dobře strukturovaný půdní horizont do hloubky asi 30-40 cm,následovaný celistvou vrstvou jílu a  v  podstatě nepropustnou jílovitou deskou. Také úvaha o přípravě půdy je nejobtížnější. Jestliže se totiž jílovitá půda dostane při přípravě půdy do části půdního profilu kde réva vinná zakořeňuje, může docházet k  problémům. V  jílovité vrstvě půdy může být problematické zakořenění a také další vývoj révy. Rigolace proto nemusí být zcela přínosná, protože na půdním profilu je dobře patrné, že bude velmi obtížné rozrušení „jílovité desky“. Vhodné je proto maximálně zúrodnit kvalitní půdní horizont, protože právě v této části bude hlavní kořenová hmota. Pro danou půdu proto bude optimální pravidelné obohacování půdy o  organickou hmotu, prostřednictvím organických hnojiv, nejlépe kompostů nebo zeleného hnojení.

Na základě zhodnocení půdního profilu je potom možné rozhodnout o vhodném postupu při přípravě půdy před výsadbou. Mezi základní prostředky přípravy půdy před výsadbou je možné zařadit rigolaci, hlubokou orbu a hloubkové kypření.

Pro volbu vhodného způsobu přípravy je rozhodující zhutnění půdy a stav půdního profilu. Vhodné si je také třeba uvědomit jednotlivé půdní druhy, které mohou být také určující pro provedený zásah.

Rigolace je nejvýraznější zásah do  struktury půdy. Při rigolaci dochází k obracení a současně promíchání vrstev půdního horizontu. Půda se současně prokypřuje. Na povrch se často dostává půda ze spodních horizontů chudá na humus a  živiny a  do  spodních vrstev půdy se naopak dostává půda s vyšším obsahem humusu a živin. Zejména těžké půdy vyžadují výrazně hloubkové zpracování půdy. V půdách se silným zhutněním může být rigolace půdy nejlepším řešením. Rigolace se obvykle provádí rigolačními pluhy do hloubky 0,6-1,0 m (obrázek 5). Využití rigolace je také velmi vhodné v případě, kdy se do půdy zapravuje vysoké množství organických hnojiv. K  provedení rigolace je potřebný velmi výkonný traktor, který dokáže zajistit kvalitní práci celé soupravy. Obecně by bylo možné konstatovat, že rigolace je vhodná pro středně těžké až těžké půdní druhy.

[Show slideshow]

Další možností je zpracování půdy do hloubky přibližně 0,4 – 0,6 m. Tento postup mělčího zpracování je vhodný u  půd s  méně výrazným zhutněním půdy a  bez výrazných nepropustných vrstev v hlubších vrstvách půdy. Ke zpracování půdy v profilu 0,4-0,6 m je vhodné využívat rotační pluhy nebo rýčové pluhy. Při využití rotačních pluhů může docházet ke  zpracování až do hloubky 0,4-0,6 m. Nedochází k úplnému obracení půdních vrstev. Půda je však velmi dobře prokypřená. Použití rýčových pluhů slouží k  dobrému prokypření půdního horizontu. Zásah je pro strukturu půdy šetrný. Další možností je samotná hluboká orba. Tento typ zpracování půdy je vhodný pro lehké až středně těžké půdní druhy.

Při použití hloubkového kypření se půda nadzdvihne a rozruší. V půdě následně dochází k prokypření, bez toho, že by se vzájemně promíchávaly půdní horizonty. Může se provádět až do hloubky 0,4-0,6 m. Je vhodné pro půdy, které nejsou zhutnělé. K prokypření půdy dojde právě v části půdního horizontu, kde zakořeňují révové  sazenice. Tento způsob je proto vhodný zejména pro písčité půdy.

U  nezhutněných půd s  dobrou půdní strukturou nemusí být bezpodmínečně potřebná rigolace. V  takových podmínkách může být dostatečná hluboká orba nebo hloubkové kypření. Lehké půdy mají nižší sklon ke zhutnění půdy. Zpracování tohoto půdního druhu nemusí být hluboké. Dostatečná hloubka zpracování může být 30-40 cm. Zpracování lehkých půd by mělo být hlubší pouze v  případě, kdy jsou v  půdním profilu nepropustné vrstvy. 

Pro provedení hloubkového kypření nebo rigolace je zcela zásadním ukazatelem vlhkost půdy. Při vlhké půdě je vliv na  zlepšení struktury půdy velmi malý. V  takových podmínkách je půda citlivá na  opětovné zhutnění. Pozitivní vliv na  kvalitu přípravy půdy je proto minimální. Zhutnění se následně stupňuje, jestliže se po  vlhké půdě začne pohybovat mechanizace. Není vhodné však také zpracování suchých půd. Problémy se zpracováním suchých půd mohou vznikat zejména na půdách s vyšším podílem jílovitých částic.

Zpracování půdy je vhodné při dobře oschlém povrchu půdy, když také půdní profil není výrazně vlhký. Následující operace na pozemku je rovněž vhodné provádět při sušších než vlhkých podmínkách. Pohyb mechanizace po vlhké půdě vede k opětovnému zhutnění.

Prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D., Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Foto autor
 

Tags: 05/2017